Animátorka Tereza: Moje prázdninové dobrodružství
Zdravím všechny animátory a animátorky,
chci se s vámi podělit o mé zážitky a nově nabrané zkušenosti, které jsem získala během této práce za celé tři měsíce.
Všechno začíná samozřejmě castingem, kterým jsem prošla až napodruhé. Byla jsem velmi nervózní, ale můj otec mi dal radu nad zlato. „Pozorují tě, i když si myslíš, že ne. Nechovej se nenápadně a nestyď se. Pokud budou volné přední řady, sedni si tam a ne dozadu.“ Měl pravdu. Myslím, že toto je dobrá rada pro všechny, kteří se chystají na casting.
Odjezd byl velmi rychlý. Ani jsem se nenadála, a už jsem seděla v letadle. Vzhůru za dobrodružstvím!
Přivítání bylo velmi vřelé a kamarádské. V mém týmu pracovalo dohromady 17 animátorů. Pracovala jsem jako miniclub animátorka, což je na jednu stranu možná nejnáročnější část, ale také největší zábava. S dětmi si člověk dokáže vytvořit velmi vřelí vztah během chviličky. Ani se nenadáte a už vás objímají, kreslí obrázky, blbnou ve vodě a v podstatě vyhledávají vaši přítomnost. Je ale důležité být profesionál za každých podmínek a stanovit si hranice. To jsem se naučila až za dobrý měsíc. Během toho jsem měla chvíle, kdy na mě naskákalo padesát dětí a drželi mě pod vodou. To už nebyla sranda.
“S jistotou můžu tvrdit, že toto bylo to nekrásnější léto, které jsem zažila. Člověk najde spoustu přátel, nových známostí a třeba i letní lásky.”
Celý den jsem měla velmi nabytý program a nebyla chvíle, kdy bych se nudila. Ráno jsme vstali ve tři čtvrtě na osm a měli trénink na večerní show. Choreografka pozorovala každý náš krok a zařadila do show každého animátora, i přesto že nebyl skvělý tanečník. Našli silnou stránku každého z nás a všichni měli svoji chvíli se předvést a zazářit. To jsem milovala. Potom následoval celý den s dětmi. Bylo nás pět slečen v miniclubu, kdy každé ráno dvě šli na pláž za dětmi a dvě zůstali u bazénu. Hráli jsme vodní pólo, vodní basket, volejbal, fotbal a prostě všechny zábavné hry a aktivity, na které jsme přišli. Večer jsme pořádali večeři pro děti, která byla pro mě nejhorší částí dne. Nebudu lhát, jíst s dětmi je velice náročné, speciálně když s nimi nejsou rodiče a mluví všichni jinou řečí, takže si ani nemůžou popovídat. Po dětské večeři následovalo minidisco a potom moje nejoblíbenější část dne show. Všechny kostýmy, make-up, diváci a obrovská produkce bylo pro mě něco neuvěřitelného a vzrušujícího. Řev v zákulisí, kdy se musí 17 animátorů za 30 vteřin převlíknout je zážitek, který nedokážu popsat.
Potom přijde zlom. Jak je první měsíc nejnáročnější po stránce komunikační a učení se všemu novému, střed pobytu je nejnáročnější po stránce vyčerpání. Někdy uprostřed léta jsme všichni v týmu onemocněli. Jediná moje rada je VYDRŽET a odpočívat, jak jen to jde.
S jistotou můžu tvrdit, že toto bylo to nekrásnější léto, které jsem zažila. Člověk najde spoustu přátel, nových známostí a třeba i letní lásky. Naučí se o sobě, že i přes nekonečnou vyčerpanost dokáže ještě zabrat a pracovat. A že ta píle se rozhodně vyplatí. Nezapomenu, co mi řekla moje spolupracovnice, když jsme měli poradu a bavili se, co můžeme zlepšit a změnit. „You need to learn, how to shut up.“ (Musíš se naučit, jak zavřít hubu.)
Buďte pozitivní, usměvavý, ochotní a pracovití.
Buďte animátoři
Tereza Bartošová