Jako klavíristka jsem si myslela, že být animátorkou v zahraničí, kde bych 3 měsíce nehrála, nemůžu (samozřejmě jsem celé 3 měsíce nehrála 😀 ). Jakmile jsem se ale dozvěděla, že by se to dalo skloubit se školou, tak jsem přijela domů a hned jsem šla vyplnit přihlášku na školení s AnimationPoint. A už to jelo! Super školení, dva kastingy v Praze, zařizování… Nikdy dřív jsem tak dlouho v zahraničí bez rodiny a bez přítele nebyla, proto i mé pocity před odletem byly vcelku nervózní, ale na druhou stranu jsem byla odhodlaná to všechno zvládnout. 

Když jsem přijela na Kos do mého prvního hotelu, tak mě přivítaly milé tváře managerky hotelu a mých kolegů. V hotelu jsme byli 3 animátoři. Byl malý, krásný a našimi hosty byli zejména Holanďani, Angličani a Skandinávci. Zde jsem byla dětskou animátorkou, což jsem ze začátku moc být nechtěla, ale ku podivu jsem si to s dětmi nakonec užila. Každý den jsem po miniclubu běžela k bazénu a se Šárkou (sportovní animátor) jsem předcvičovala aquagym. První dva měsíce jsem byla v tomto hotelu, kde mě navštívil i přítel s kamarádem. Těm se na Kosu tak zalíbilo, že za mnou přijeli ještě jednou. Na konci druhého měsíce jsme se Šárkou začaly mít problém se svým teamleadrem.

S AnimationPoint jsme našli řešení a šla jsem do jiného hotelu na druhé straně ostrova, kde shodou náhod měla moje sestra strávit následující měsíc týden dovolené se svým přítelem. To mě udělalo velikou radost. Můžu říci, že v tomto hotelu mě to bavilo více. Byl větší, víc mladých lidi, byla jsem sportovní animátorka, což jsem chtěla ze začátku. Byli jsme v hotelu 4 animátoři. Stejně jako v předešlém hotelu jsme nacvičovali taneční představení a scénky, které mě velice bavily.